V souvislosti s josefínskými reformami se ve Sbírce map a plánů Národního archivu (SMP) nachází zajímavý a dosud nepublikovaný soubor plánové dokumentace pražských špitálů, nalezinců, chudobinců, klášterů a trestnic, které dokumentují architektonický a urbanistický charakter pražské městské krajiny. Soubor těchto dochovaných plánů mapoval aktuální stavební stav, a především dispozice jednotlivých zrušených objektů Josefem II., které se měly využít k jinému účelu. Soubor byl původně součástí spisu Presidia zemského gubernia, kam byl zaslán guberniálnímu radovi baronu Kotzovi. Datace nejstarších Hergetových plánů je tak určena do 8. října 1781, kdy jsou všechny uvedeny v Kotzově seznamu. Soupis obsahuje celkem 26 položek. Vedle plánové dokumentace (11 souborů uložených v SMP) se zde nacházely také popisy budov, tabely fundací, zprávy inspektorů atd. Plány vznikly jako praktická ukázka práce studentů inženýrské školy. Herget studentům zadal vypracování plánů, které následně potvrdil svým podpisem. Bohužel spis neobsahuje žádnou poznámku, která by blíže objasnila, kdy a zda přímo Herget poslal na gubernium uvedený soubor.

Duchovním otcem níže uvedených plánů byl již zmíněný architekt a profesor na pražské Stavovské inženýrské škole a později i ředitel nově vzniklého Zemského stavebního ředitelství v Praze František Antonín Leonard Herget. Jejich vznik je datován v rozmezí let 1781–1788. Profesor Herget sepsal sice většinu legend k daným objektům, až na popis strahovského špitálu a špitálu křížovníků s červenou hvězdou, ale samotné zaměření přenechal svým žákům. Šlo mezi jinými o vojáky studující v Praze na filozofické fakultě obor inženýrství. Na závěr potvrdil svým podpisem, že vše bylo zakresleno pod jeho vedením. Plány byly vytvořeny podle stejného schématu. Úvodní část je vždy věnována popisu objektu, od suterénu až na půdu, a poté následovalo grafické znázornění. Posléze byly jednotlivé listy slepeny do desek a na hřbetu zpevněny ozdobným proužkem papíru. Z majetkového hlediska byly objekty ve vlastnictví klášterů, města Prahy a v jednom případě samotného císaře. Pokud bychom chtěli studovat objekty z hlediska historického vývoje před jejich zrušením, bude potřeba se ponořit do průzkumu starších historických fondů Národního archivu – Staré a nové manipulace, České dvorské kanceláře, Desk zemských, Archivu zrušených klášterů, Jezuitik a České komory. Pro doplnění je potom důležité využít fondy z Archivu hlavního města Prahy, především Sbírku úředních knih a rukopisů, kde jsou prameny k objektům spadajícím pod správu pražských úřadů, zejména místní špitály.

V rámci vzniku plánové dokumentace lze identifikovat dvě etapy:

Zatímco první soubor byl vytvořen studenty inženýrské školy, většinou zástupci pražských vojenských oddílů, pak autory druhého souboru byli vedle vojáků také místní stavitelé a mistři, kteří pracovali za Hergetova dohledu z pozice ředitele stavebního úřadu. Z tohoto období, ohraničeného roky 1786–1795, se bohužel registratura stavebního ředitelství vůbec nedochovala. To, co se nachází v Guberniu, jsou pouze části protokolů z let 1790–1793. Především je třeba uvést dvě jména mezi staviteli – Matyáš Hummel a Ignác Palliardi, a u vojáků to byli především inženýr major Ondřej de Haillmann a inženýr poručík Vojtěch Hilscher. Díky oběma vojenským zástupcům dnes můžeme obdivovat všechny plány vytvořené vojenskými inženýry.

Bohužel na rozdíl od Hergeta a jeho inženýrské školy nemáme bližší představu o tom, co všechno měli vojenští inženýři k dispozici za přístroje a zařízení, ani kde tyto předměty byly uloženy. Jejich díla se dnes z větší části nacházejí ve fondu Ústavu dějin umění, kam byla začleněna historikem Zdeňkem Wirthem. Původní uložení této plánové dokumentace nicméně patří do fondů Vojenského historického archivu – Fortifikační místní ředitelství (Fortifikationslokaldirection), pozdější Ženijní ředitelství Praha (Geniedirection), Sbírka plánů opevnění a jiných vojenských objektů v Praze a okolí (1680–1954) a Vojenské stavební ředitelství (Militärbaudirection).